...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Nyctophilia

28. dubna 2014 v 20:18 | Dae |  ...a co ještě, vodu z deště



















Ticho v tichu povzdechlo si,
dozajista zcela samo,
když tu tiše sedí ráno,
kolik je bázně
...
Tak ticho v tichu sedí samo
s kapkou rosy u oka,
co slyší jak se chichotá
a je mu krásně
...




















Žluto-oranžové slunce ozařuje mou unavenou tvář spočívající v závěji havraních vlasů. Stmívá se, naděje a den umírají a ty stále nepřicházíš. Vidět tak tvou siluetu tvarovanou posledními paprsky slunce, vidět tvůj úsměv a tvé ruce cítit na svých tvářích... Byla bych šťastná. Možná bych i plakala a nebo se smála. Třeba bych se chvěla touhou, mráz mi běhal po těle, kapky potu by mi stékaly po zádech a obličej by se zvrásnil starostí o tento okamžik. Jako starostlivá matka bych ho opečovávala, uschovala v paměti a nikdy nepustila. Kdybych viděla tvou siluetu ve vyhasínajícím, unaveném slunci, které dneškem přestalo zářit.

Ty ani netušíš jak ... mi scházíš ... mi ubližuješ ... mě ničíš ... mi bereš naději ... a zase mi ji dáváš ...
...úsměvy...
Ty ani netušíš jak ... mi je ... co cítím ... prožívám ... neuděláš nic ... jen koukáš ... mlčíš ... a zase...
...úsměvy...

Hodili mě do vody a příkázali ,,Plav!"

a tak jsem plavala ...

Postavili mě na hřiště a přikázali ,,Hrej!"
a tak jsem hrála ...

Dovedli mě do kuchyně a přikázali ,,Vař!"
a tak jsem vařila ...

Hodili mě do lásky a přikázali ,,Miluj!"
a já jsem nemilovala ...

Dnes v noci patříme sobě. Zítřek pro nás není důležitý.
Náš čas se zastavil a na hodinách se ručičky neposunou už ani o milimetr dál.
Čas se naplnil. Čas vypršel.
Už nikdy nepustím tvou ruku ze své, už nikdy se mé tělo nevzdálí od tvého.
Společně projdeme mlhou a navždy zůstaneme si věrní.
Svět je daleko v předu

Čas neexistuje.
 

Les rukou

5. února 2014 v 21:30 | Dae |  ...a co ještě, vodu z deště
Upovídaný les rukou
mává a říká pohybem
z leva do nikdy matným,
že dnes zaprší

Na obličeje ulhaných
dopadnou kapky
vlastní minulosti

i té mojí

Chybějící pravdy už
skrápí a řežou do tváří
srdcí

a rakví

které bez rukou připraveny
pojmout těla co mávají
moknou a čekají


http://8tracks.com/gabi_21/alone

Jeste par zivotu...

18. června 2013 v 23:59 | Dae |  ...a co ještě, vodu z deště
...víš
ještě pár vratkých schodů
krátkých kroků
a dostihnem se..

Tiskneš čelo na sklo nebeské vitríny
a ptáš se
zda jsou vidět ornamenty duše
když se odhaluje srdce
ano
někdy ano
to když tě anděl připoutá na mučidla
do dlaně vloží klíček od mříží
a dá ti loknout snů
ale jen tak
aby ses neudusil
protože ví
jak tě tma fascinuje
pro své bílé chvíle
kde s hranou lehkostí
přivykáš těžkostem bytí

...ještě pár životů
a pak
se změním...slibuji
 


Hledání příštích hvězd

16. června 2013 v 0:00 | Dae |  ...a co ještě, vodu z deště
Myšlenky co naříkají
ve své všední nahotě
polibky se bortí
já nevěřím...
...vteřiny unikají
v samotě
větru na poušti
umírají
v pustině vět a přání
které jsou v tobě
tvém srdci
noci
co nemá jméno
zataženo
příští svítaní
jak pozdní litost
v kraji smutných orlu přání
letící vstříc smrti
ti nebrání
tak se usměj
na skále svého mlčení
kdo nemění
prázdné dotyky
bez něhy
bezbřehý
doteky prázdných...
svítání
doteky prázdných ...
Hledání
příštích hvězd
tam někde v nás
kde šeptá příští Hlas
...Čas.

Další články


Kam dál