...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Přátelé???

15. listopadu 2007 v 4:08 | Dae |  A co víc, vše a nic

&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@


Jsem uprostřed hlubokého lesa. Jsem tu sama, ztracená ve svých myšlenkách. Sama tu teď brečím a vzpomínám…
Chtěla jsem být přece svobodná, volná… teď se mi to splnilo. Ale já jsem až teď zjistila, že tohle nechci. Chci být sice volná a nespoutaná, ale na co mi to bude, když nebudu mít nikoho, kdo by při mně pořád stál a pobízel mě dál a dál?
Často mi od mých kamarádů chodily e-maily typu < vzpomeň si na nás a zjistíš, že máš kolem sebe spoustu přátel, kteří ti budou vždycky oporou >. Všechny ty maily byly sice moc pěkné, a já jim dokonce uvěřila, ale řekněte si sami . . .
Když vám bude nejhůř, kolik lidí si toho všimne, přijde za vámi do toho hlubokého lesa klidně i ve tmě, podá vám svou pomocnou ruku a vyvede vás z toho lesa ven?
Pevně doufám, že jich máte víc jak já…

&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&@&

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arha Arha | 16. června 2008 v 11:11 | Reagovat

Já pro tebe půjdu klidně i na konec světa a bude mi jedno jesli je den nebo černo černá tma. Les nebo útes. Ty seš osoba která mi za to stojí nechat se zamordovat uprostřed lesa ňákou obludou. Tak to měj prosím na paměti a až ti bude smutno tak se mi neboj svěřit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama