...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Prosinec 2008

A co víc? ... Snad už nic!

17. prosince 2008 v 22:38 | Dae |  A co víc, vše a nic

proč? proč? proč? proč? proč? proč? proč? proč? proč? proč?

Při čekání v nekonečné frontě na čerstvé rohlíky, která se táhne ze dveří obchodu až na ulici, kde vás několikrát postříká špinavá voda z kaluže, kterou právě projelo auto rychlostí 200 kilometrů za hodinu, a zničí vám váš zbrusu nový bílý kostýmek, nachystaný na velmi důležitý pracovní pohovor, potkáte mladíka s osudovým nápisem na tričku: "HELLO, I'M STRESS- YOUR BEST FRIEND!" Tam to začne. Znáte to?
Pohovor končí dobře známou větou: "My se vám ozveme." Máte neblahé tušení, že o téhle firmě už nikdy neuslyšíte? Možná se mýlíte! Vždyť vám jen z nervozity drkotaly zuby tak, že si kvůli vašemu koktání váš potencionální zaměstnavatel myslel, že pocházíte z Maďarska.
Po "úchvatném" rozhovoru raději z firmy rychle spěcháte pryč, jenomže zrádné automatické dveře budovy vám přichytí cíp šály a ne a ne jej pustit. Vypadáte už hodně přidušeně a obličej máte solidně promodralý, když vás odtamtud vysvobodí údržbář.
Poté se musíte co nejrychleji dostat na poštu- dnes je přece poslední termín pro odeslání daňového přiznání a poštu, která je shodou okolností až na druhé straně města, zavírají za 20 minut! Mílovými skoky překonáte dětské hřiště, přičemž rozšlápnete nejmíň dvanáct pískových báboviček a jeden nádherný hrad z písku, jehož fiktivní obyvatelé si musí myslet, že snad právě začala 3. světová válka.
Rychlostí blesku přeběhnete městský park, div že ho ohnivá čára, která se za vámi táhne, nezapálí. Podaří se vám vyhnout se babičce, procházející se ve slunném odpoledni a jen tak tak zabrzdíte před přechodem pro chodce. Ze semaforu se na vás škodolibě šklebí červený panáček a vy mu jeho škleb oplácíte tím nejzamračenějším výrazem, který umíte, přičemž tím vystrašíte malou holčičku s roztomilými cůpky. Její maminka za vámi ještě cosi zlostně křičí, ale vy už ji neslyšíte, protože se na semaforu právě objevil ten nejkrásnější zelený panáček jakého jste kdy viděla, a vy vyrážíte rychlostí světla dál.
Zbývá vám minuta do zavření pošty, to už ale máte její dveře na dohled. Prudce se před nimi zastavíte, vrátíte vaše vyplivnuté plíce na jejich původní místo a chystáte se vejít, když vtom si všimnete tabulky s otvírací dobou: PONDĚLÍ- 18:00. To tedy znamená, že se pošta zavírá až za hodinu! Nač tedy ten spěch?
Úlevně vejdete dovnitř, zmáčknete příslušné tlačítko na automatu, který vám vydá lísteček s číslem 1 890 991, a jdete si vyčerpaně sednout.
Čekáte… 1 890 988- čtvrt na šest. 1 890 989- půl šesté. 1 890 990- tři čtvrtě na šest. Vaše číslo se na světelné tabulce objeví přesně v šest hodin.
"Zavíráme," oznámí vám s úsměvem pracovnice pošty. Na tričku má nápis: "BE COOL!"
Znáte to?