...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Duben 2009

Když stíny našich hříchů padají na naše životy...

19. dubna 2009 v 15:32 | Dae |  A co víc, vše a nic

Jak mě asi ostatní vidí? Dovedu si to věrohodně představit. Pár zajímavějších lidí na mě kouká jako na světlé a zářící těleso, které se na této planetě jen záhadně objevilo a neví, jak letět zpět domů.
Další malá skupina na mě kouká jako na tlumeně červenou osobu plnou hlouposti a komplexů, čekající, až pohár přeteče, … k tomu nemám co dodat, tato skupina lidí je příliš malá na to, abych se jimi zabývala a asi by to ani nemělo cenu.
A pak je tu většina, která mne vidí jako temnou postavu, ve které se občas zaleskne něco barevně veselého. Barevný úlomek sladké minulosti.
Co já ve skutečnosti jsem, netuším. Tyhle tři skupiny lidí mě každopádně začaly vidět stejně.
Průhledně.

Z barev zůstaly odstíny a z odstínů stíny. Koukají skrze mě, jako bych byla okno. Nebo nějaká vitrína. Nikoho už nejspíš po roce a půl vůbec nenapadne čistá myšlenka o mně. Vše je mlhavé a vše se mísí dohromady.
Když se omylem začnu bavit, málokdo mě poslouchá. Ať mluvím o čemkoli, pokud to není nějaká ultra promakaná pohotová hláška, jako bych nemluvila. Pokud nabízím pomoc, nikdy není přijata. Pokud potřebuji pomoc, není mi dána. Pokud mám nápad, není vyslyšen. Pokud se mi něčí názor líbí, není to bráno v potaz. Pokud se ptám, nedostane se mi žádné odpovědi. Pokud se postavím do cesty, líně se mi známí vyhnou, jen aby nerozbili sklo a neplatili za něj.

Dávám do toho trochu nadsázky, ovšem, že se nejedná vždy o všechny. Najdou se výjimky, i když málokdy a z pravidla nepocházejí ze třídy. Výjimky hlavně bývají příliš slabé, aby se mnou drželi komunikaci, nebo jsou příliš zamilované, což je důvod, proč s nimi nemůžu udržet komunikaci já, jelikož láska je barva pro mě už nepředstavitelná. A když už se pokouším si takovou barvu získávat, smějí se mi do obličeje spokojení a sytě barevní hlupáci. Přes sklo pak není nějaký čas vidět a to asi vadí...

Když se po nějaké době sklo na vitríně zašpiní, je třeba ho očistit. Na chvíli moje průhlednost dostává barvy čistících prostředků, mám najednou hned několik barev i s malou pěnou kolem. Najednou je tu smích, vztek, radost, vděk … Je to další výjimka, výjimka, která je nutná pro údržbu na nejnižším stupni funkčnosti. Jakmile se sklo vyčistí, vitrína (nebo teda okno, chcete-li) se leskne, vy můžete zase koukat skrz. Opakuje se to tak v pravidelných intervalech. Vlastně se jen čeká, až sklo někdo rozbije. A to mu někomu bude nakonec poděkováno.
Asi mě berou jako plastové sklo, protože jsou po mně házeny kameny a já pořád držím. Stojí mě to úsilí, ale držím. Občas se do mě i kopne, ale sklo se jen omyje a drží dál. Když už se ale rozbiji a sesypu na zem, musím se sesbírat sama a oni mi ještě šlapou po těch rozsypaných částech.

Jako vždy, krátce po tom, co vytvořím nějaké "dílo" jsem najednou zajímavá a uznávaná. Krátce. Opravdu krátce. Mám kvůli své viditelnosti dělat průšvihy nebo pořád tahat z rukávů nějaké amatérské úvahy a povídky? Upřímně, raději bych asi, kdybyste mi dali barvu. Barvu, pod jakou jste mě znali a pod jakou jste ke mně chovali ty nejsilnější pocity, ať už to byla nenávist, soucit, láska nebo věrnost. Vše se zdá být lepší, než barva žádná.
Můžete si vybrat, jakoukoli barvu chcete, můžete si představovat, co budete chtít.

Já si teď sama dávám barvu tmavou: Neb když se rozbiji, mám barvu černou.

Vse co se muze posrat ...

6. dubna 2009 v 22:53 | Dae a Euphoooria |  A co víc, vše a nic

... se proste uz posralo ....

Takze z toho plyne - horsi uz to fakt nebude.


20.45
Nachazime se prave na Zapadni fronte (proto nejsou hacky a carky) a prinasime vam cerstve zpravy z predni bojove linie - teste se na video :)
Nyni pobyvame ve slamu c. 1 = Lucy a ja...(brzy se ozve i slam c. 2 = Zuzka a Lenka)
Najist dostavame zridka kdy a povetsinou trpime zizni, co cekat od gurmanu. Piseme jen diky predem planovanemu, zakernemu prepadu kudrnate zabozroutky. Nase akce se zdarila (jsme proste sikulky) a uzmuty laptop jsme dokonce dokazaly propasovat zkrze laserove oci vrchniho sefe ostrahy (otec). Nyni ho nadsene okupujeme a uzivame si spojeni s civilizaci - a facebookem :°

Euph. = fuuuuuuuj Windows!!!

OOOO ... prave jsme byly prepadeny ze zalohy ... musime se stahnout ... snad se jeste ozveme!(21.05)

22.40
Pokracuji po preruseni, bohuzel uz bez Lucy - ta je nyni drzena jako valecny zajatec - snad se k ni budou chovat dle pravidel.
Nase akce, v teto nehostinne krajine, probiha jiz 8. den, vycerpani je znatelne. Jsme nuceni se neustale premistovat, jedinou jistotou je nas slam (mozna byschom, ale tuto jistotu ozelely). Neustale komandovani nasimi nadrizenymi (tot necekany utok z nasich rad) se jiz zacalo projevovat na moralce. Jedinou nasi vyhodou tedy je roztristenost nepritele - neni totiz schopen normalne logicky uvazovat...
(neni schopen se dohodnout ani na jedine spolecne akci - jejich utoky jsou proto casto naprosto neucine ...)
Musi se jim ale priznat, ze odriznout nas od jakehokoli prisunu potravin a tekutin bylo velmi chytre - az prekvapive chytre, beremeli v potaz jejich inteligenci!!!
Bohuzel uz musim koncit ... vypada to na dalsi prepadovku XD (22.50)