...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Červenec 2010

Barvy léta, Poděbrady 2010

27. července 2010 v 23:37 | Dae |  A co víc, vše a nic
Je to trochu se zpožděním, ale co se dá dělat.

Byl to jednodenní fest punkové hudby - Totální nasazení, N.V.Ú., E!E, Visací zámek ....
Mezi tyto punkery se dále odvážily kapely jako Sto zvířat, Kurtizány z 25.evenue a Krucipüsk =)
Zbytek nestojí za zmiňování! XD
Fesťáček to byl hezký, jen punkeři mě poněkud vyváděli z míry, neb nebylo jediného, jenž by měl číro... a pokud už něco, co se tomu velmi vzdáleně podobalo, přeci jen měl, bylo to obarveno na žvíkačkovou růžovou.
Kam ten svět spěje ?
_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_:_

Samota ukryta mezi listovím jabloní...

17. července 2010 v 14:23 | Saggitta |  Povídky a úvahy
Malá holčička seděla v trávě a hrála si. Její rty se neslyšně pohybovaly v rytmu imaginárních dialogů a květy pampelišek se v jejích rukách měnily v ty nejatraktivnější hračky. Jemné vlasy barvy slunce měla spletené do dvou copů a svázané růžovými mašlemi, na sobě měla světlomodré šaty ke kolenům. Seděla vedle lavičky u nepříliš používané stezky na okraji parku, stačilo, aby otočila hlavu a spatřila dům, kde bydlela s maminkou. Ta se čas od času podívala z okna a pokochala se pohledem na svou krásnou dcerku. Ty jediná jsi mi zbyla, už žiji jen pro tebe, maličká, pomyslela si maminka při jednom z těchto pohledů a smutně se usmála.

Na lavičku vedle holčičky se posadila dáma v černém. Dívenka si přestala hrát a tvář jí zalil ruměnec, před neznámými lidmi se styděla, ostatně jako každé malé dítě. Ale dáma na ni jen pohlédla a usmála se. V jejích očích se značila nezměrná melancholie, smutek a smířenost, což dívenku poněkud znervóznilo. Rozpačitě jí úsměv opětovala a vrátila se ke své předešlé zábavě, ovšem už do ní nebyla zabraná jako před chvílí. Pokradmu pokukovala po své společnici, pohledem zkoumala její dlouhou černou sukni, upnutý svetr, rozpuštěné havraní vlasy a výrazné černé linky kolem očí. Ale ta jako by si toho ani nevšimla. Dívenka tedy sebrala odvahu a nadechla se k otázce.

"Proč jste celá černá?" zeptala se zvědavě. Žena na ni pohlédla a s mírným úsměvem odvětila: "Protože mám černou ráda. Je to klidná a trošku smutná barva, víš." Dívenka si prstem podepřela bradu a dospělácky kývla, tohle gesto pochytila od maminky. Ale její zvědavost zdaleka ukojena nebyla. "A proč máte ráda smutnou barvu?" "Ráda chodím oblékaná tak, jak se cítím. A poslední dobou jsem pořád smutná". Holčička pocítila porozumění, tohle znala. "Já jsem taky byla smutná, když mi umřel tatínek. Ale maminka řekla, že šel do nebe a tam na nás čeká, tak už jsem smutná nebyla. Jenom trošku." O nebi vím své, maličká, pomyslela si žena a s naoko veselým úsměvem odpověděla: "Tvoje maminka má pravdu, Určitě se na tebe teď shůry dívá a říká si, jakou má krásnou holčičku." Dívence zaplesalo srdíčko a pohlédla vzhůru v naději, že tatínka opět uvidí. Očima pátrala po celé obloze, ale neúspěšně. Pochybovačně se otočila na ženu, ale než stačila cokoliv říct, dáma promluvila. "Odsud ho neuvidíš, je moc vysoko. Musíš věřit, že tam opravdu je a že na tebe čeká. Je to důležité. Věříš?" Holčička zapřemýšlela a pak přikývla. "Věřím." Žena se usmála. "Dobře." V ten okamžik se maminka opět podívala z okna a spatřila svou dcerku, jak kývá a odpovídá směrem k prázdné lavičce. Ty dětské fantazie… pousmála se maminka a dala vařit vodu na polévku.

Po chvíli mlčení, kdy si dívenka v duchu představovala, jak na ni tatínek seshora mává a volá, dáma opět promluvila. "Chceš vědět, proč jsem smutná?" Holčička přikývla. Žena si povzdechla.

"Víš… Někdo umře." Dívenka se na ni zahleděla. "Tvůj tatínek?" "Můj už umřel dávno." "Tak čí?" Další povzdech."Všech.""Copak všichni máme stejného tatínka?""Ne, maličká. Zemřou všichni tatínci na světě. Taky všechny maminky, bratříčci a sestřičky." Holčička se zarazila. To není možné, všichni? Úplně všichni? Vždyť jich je tolik… Namísto přemýšlení položila tu nejčastější dětskou otázku. "A proč?" Dáma se znovu smutně pousmála. "To bych, má milá, taky ráda věděla." Dívenka nechápala. "A kdo to ví?" Na tuhle otázku žena už odpověď neměla. V tu chvíli se atmosféra mezi nimi změnila, stala se naléhavější a hutnější. Obě to vycítily, ale jen ta dospělá věděla, co se děje.

Pohlédla na holčičku s úpěnlivou prosbou v očích. "Můžeš tomu zabránit." To dívenku překvapilo. "A jak?" "Obětuješ se." "Obětuju? To jako umřu?" "Ano, ale všichni ostatní přežijí." "Všechny maminky a tatínkové? I moje maminka?" "Všichni." "A…" holčička chtěla něco říct, ale začervenala se. Pak sebrala odvahu a zašeptala pár slov dámě do ucha. Žena se usmála. "To je tvůj kamarád? Ano, ten taky přežije." To dívenku potěšilo. Ženě se v očích objevilo světýlko naděje. "Udělala bys to?" "Já…nevím. Půjdu potom za tatínkem?" "Ano, už budete pořád spolu." "Opravdu?" "Ano, opravdu." Holčička přemýšlela, a po chvíli rozhodně kývla. "Udělám to." Dáma nevěřícně pozvedla obočí. "Vážně? Nerozmyslíš si to?" "Ne. Ale… Můžu se jít rozloučit s maminkou, než umřu?" Žena ji vzala za ruku a pohlédla jí do očí. "Promiň, ale nemůžeš. Myslela by si, že si vymýšlíš, a nepustila by tě zpátky za mnou. Ale až budeš nahoře s tatínkem, uvidíš ji pokaždé, když budeš chtít." Dívenka přikývla. "A co mám udělat?" "Nic, jen mě vezmeš za ruku." S obavami se na ženu podívala. "Bude to bolet?" Dáma se na ni povzbudivě usmála. "Nebude, neboj. Bude to, jako když usneš." "Tak dobře," přikývla holčička a důvěřivě vložila ruku do natažené dlaně ženy. Oči se jí zavřely a na chvíli měla pocit, že padá. Pak ale začala stoupat a skrz zavřená víčka jí proniklo bílé světlo. Spatřila své tělo, jak leží vedle lavičky, střechu svého domu a maminku, jak vybíhá ze dveří a s křikem utíká k parku. Neplakej, maminko, já jdu za tatínkem, zachránila jsem tě…

Malá holčička leží v trávě a na tváři jí hraje úsměv dětí, které čekají pochvalu za skutek, který právě vykonaly. Její rty pozvolna chladnou a květy pampelišek kolem ní vytvářejí dojem dokonalé harmonie. Jemné vlasy odráží sluneční lesk jako zrcadla a světlomodré šaty barvou připomínají nebeskou klenbu.


Protektor a 3 sezóny v pekle

15. července 2010 v 18:14 | Dae |  A co víc, vše a nic







Úplně původně jsem chtěla psat o filmech 3 sezóny v pekle a Protektor.

Čím déle však sedím u počítače a koukám na klávesnici, tím více tuším, že toho nebudu schopna.
Sama sobě bych tím totiž zkazila dojem z těchto nádherných děl.

Proč tak pozdě?
Je to už pěkná doba co spatřili světlo světa, ale já je měla tu čest vidět až nyní

(12. a 14.7. díky DPP - kinobus totiž navštívil blízké Řepy)


Pomoc... umřeme hlady!

11. července 2010 v 17:30 | Dae |  A co víc, vše a nic
Tak tomu se říká prázdniny za všechny peníze.
Celý měsíc mám lítat po festech, doma jsem vždy jen tři dny, vůbec se nevidím s Moonem, nemůžu si pořádně nic přečíst ...

A do toho moje maminka musí odletět do USA za tetou. Chápu, je to nutné ...
Ale co já tady asi budu dělat?

Srpen by měl vypadat stejně jako červenec, to znamená čtyři dny v tahu a tři dny doma. Co mám dělat s kocourem, co mám dělat se sebou????
Chjooooo

Já i kocour za ten měsíc umřeme hlady v ukrutném bordelu mezi uschlými květinami.
Odlétá už dvacátého, tak mi přejte štěstí, neb se řítím do propasti jménem :
"kocour sám v bytě o rozloze 80m2"

Boskovice, Boskovice 2010

11. července 2010 v 16:23 | Dae |  A co víc, vše a nic
Nééééé, nezbláznila jsem se... 0pravdu se ten fest jmenuje stejně, jako městečko ve kterém se koná =)

65.jpg

Byl to po všech směrech fest rozhodně zajímavý.... Velmi komorní, klidný, utajený a neznámý ...
Na fest dorazilo něco kolem tisícovky lidí (spíše méně) a ti si po čtyři dny užívali pohostinosti moravanů.
Nejvíce pohostinní byli u stánku s pivem. Nápis Černá hora nás asi měl varovat, ale bohužel. Nikdy toto pivo nepijte, pro vaše vlastní dobro!
Vcelku se tento fest dá popsat takto : vstanete v 8.30, najíte se a projdete náměstí, spíte do 14.30, obědváte, zevlíte s vodnicí do 18.00 a pak jdete na koncerty - a ty jsou skvělé!

Prostě POHODA FEST XD

Basinfirefest, Spálené Poříčí 2010

4. července 2010 v 20:38 | Dae |  A co víc, vše a nic
Tak jsem se vrátila....
Z první letošní prázdninové brigády. Byl to děs, ale přežila jsem =)
Basinfirefest je první prázdninový festival, vystupují zde převážně metalové kapely + pár punkových.
Musím říci, že jen a pouze šlo poslouchat právě těch pár punkeru, co se odvážili vstoupit.
Nejoslavovanější byli S.P.S., S.A.S., Punk Floid a Koblížci + nepunková Fast Foood Orchestra (která byla naprosto geniální XD)
Metalisti se totiž rozhodli zníčit si zde hromadně hlasivky a strhnout aparaturu.
Jediné posluchatelné kapely byli Arakain, Venefica, Black Majesty, Dream Evil a Krucipüsk.
Vzhledem k tomu, že bylo přítomno 64 kapel, je to celkem smutná bilance ....
Tak zatím, ozvu se po festu v Boskovicích, snad to bude lepší ....


P.S.: A počasí bylo taky na HOVNO (toto kultovní slovo se tam bohužel rozléhalo stanovým městečkem jen jednou) - bylo vedro a kolem jen louka!