...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Únor 2011

Fantasy aneb "nejde jen o umění"

18. února 2011 v 16:55 | Dae |  A co víc, vše a nic
Píši (snad už jsem i dopsala) seminárku na téma Fantasy umění.
Mno a tak není divu, že se mi v počítači nashromáždilo nesčetné množství obrázků právě k tomuto tématu. Tak alespoň pár znich vám sem hodím...

možná, snad jednou ... nebo možná, snad ani jednou

16. února 2011 v 17:55 | Dae |  ...a co ještě, vodu z deště
Na stole stojí hrnek.
Kdy v jeho útrobách byla káva už nikdo neví.
Teď je tam město.
Vlastně hned několik, poměrně velkých a prosperujících měst a nějaké ty vesnice okolo.
V pastvinách dobytek, v horách sem tam Yeti a v ulicích města . . .
taky dobytek, ale s menčím počtem nohou.
Tam-na-dně (hrnku) je svět.
Není příliš starý, tedy bráno podle našeho vnímání času.
Pro ty v co Tam-na-dně žijí je to svět prastarý.

"Co skrývá osud pod svými dlaněmi, když prsty kreslí náš život?"
Pokládala jsem si často takovou otázku.
A lhala jsem sama sobě při každé její odpovědi.
Poslouchala jsem své myšlenky, mou tichou naději.
Jejich hlas mě uklidňoval, přestože jsem jejich slovům nerozuměla.
Osud nemůže vzít to, co nikdy nedal?
I já si to myslela.
A mýlila se.
Může.
Od počátků temnot uplynula už mnohá staletí.
Její krvavé následky provázejí i nadále naše životy.
Někdo tomu říká vzestup, někdo pád.
Já tomu říkám - osud.

Ve svých rukách svírám smrt.
Jsem z toho vystrašená,
cítím se svobodná
zároveň na pokraji svých sil
bezmocná.
Držím ji jemně, tak jemně.
Záleží jen na mně, pozvu-li ji k sobě.
Do svého těla. Do klidné mysli.
V tento okamžik, výzva, konec, smrt.
Je zajímavé, že se v podobné chvíli cítím tak vyrovnaně, je to skoro jako sex.
Čekání na smrt.