...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Srpen 2011

Jen maličkost . . .

20. srpna 2011 v 12:11 | Dae |  Povídky a úvahy
Po velmi dlouhé době, ale né tak dlouhé jak jsem si zprvu myslela, sem zase něco málo házím ....
Student 2.Lékařské fakulty UK v Praze =)
____________________________________________________________________

Slepě obejdu všechna prázdná sedadla a prokličkuju až k oknu. Pohodlně se usadím a otevřu svou galerii písmen, nenáhodně seskupených, však mnohým nic neříkajících. Bouchnutí dveří, hvizd, odjezd. Trochu to se mnou trhne. Za chvíli nevnímám nic než ponurá slova, asynchronně rezonující s veškerými mými náladami. Jsem začtená, tak jako všichni. Jedeme do neznáma - bez kufrů a zavazadel, jen s hlavou plnou vzpomínek a zmatených myšlenek, a s knížkou - svou obhajobou. Ignorujeme se.

Vlak vjede do tunelu. Je to ten tmavý okamžik, kdy všichni vzhlédnou od hustě popsaných stránek. Svítící oči se setkají, pohledy protnou.. A je zase světlo. Opět vidím jen hloubavě skloněné hlavy, skloněné k těm metaforickým textům, ze kterých mi vždycky běhal mráz po zádech. Ale já už je znám zpaměti. Raději si prohlížím kamenně vypadající cestující. Sochy. Ubohé loutky, ze kterých vyprchal život. Stejně tak muž sedící přede mnou. Jeho kočičí oči jsem zahlédla jen na pár vteřin, přesto mě uchvátily. Dala bych všechny poklady za světa za jeden, třeba jen stejně krátký, poslední pohled. Prosím, ať se na mě ještě jednou podívá, než dorazíme na konečnou stanici. Ale on čte! Tiše si přeříkává svá "osudová" slova, jako když se herec učí scénář ke své životní roli.

Také sklopím zrak. Křečovitě držíme desky svých posmrtných knih, aniž bychom dokázali prolomit vakuové bariéry, co nás utiskují. Proč jsem tak bezmocná? No tak, podívej se na mě... Kdo jsi?
Za pár vteřin jsi dokázal rozplakat moje necitelné oči. Toužím upoutat tvou pozornost, jako němý vypravěč touží uděřit pěstí do stolu, aby ses za ním s údivem otočil. Za chvíli je konec, chápeš to?

Já chci jen maličkost! Jen záblesk jeho očí...
____________________________________________________________________



upraveno (liter.cz)