...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Listopad 2012

A tak dál plyne duše má....

6. listopadu 2012 v 21:48 | Dae |  Povídky a úvahy
Začínalo to rozkvetlou loukou u rybníka, kde spolu seděli. Líbali se na stavidle a vyprávěli si první příběhy. Neznali se ani celý den a už spolu chodili. Brzká to byla láska. Bez poznání. Na zábavě v objetí si usínali pod tíhou alkoholu a ranní rozbřesk jim vzpomínky nevymazal, tak setkali se zas.
A příběhy tekly jeden za druhým … a ona nebrala ohled na zvonící telefon, že naháněla ji máma k obědu. V nebi měla svoji hlavu a mladík nad ní oplýval se krásou nad něžnou brunetkou, která tou dobou své srdce věnovala mu se vším, co uvnitř měla. Jen pro ty modré velké oči chtěla žít. Jen s nimi chtěla se veselit a s nimi sdílet svět.

V přesvědčení, že on je ten, kdo ji zachrání od starostí, co jí svět den co den házel pod nohy, zaslepena láskou k němu den co den líbala mu ruce a on se na ni sladce usmíval.
… Běžela a běžela dál … by svět kolem ní nabral správných šmouh, co slity budou do jediné … pak barevný svůj svět jednoduše předvede veřejnosti, však ten jej již dávno znal …
A úsměvem léčila zábavy, kdy těžce jej stíhala v pití však mlčela, a s láskou jej vedla domů. A s láskou hodiny na telefonu prohovořili v poznávání se … a s prvním pláčem přišla domů, když celou noc nebyl k nalezení … on přišel brzy k ránu po čtyřech před dům.
Když vyrazil k moři se svou matkou ona týden čekala na víkend, kdy pouť v blízkém městě měla být … a bez něj tam jít nechtěla. Však nepřijel. A smutná tak doma zůstala.
K moři se těšili, jak ve vlnách spolu budou se milovat, však první návštěva vedla do restaurace, kde chtěl ochutnat místní pivo. Pak stále stejná píseň celý týden. A chuť na večerní návštěvu pobřeží odcházela. A na její místo se plížila každovečerní únava.
Legrace byla veliká, na akcích … v objetí občas mu usnula, a vtipné byly mnohé dny … když sny měli o návštěvě různých míst …
Když těsně kanálu přistály dva prsteny, co od ní dostal. Když na záchytku jej policie vezla na Velikonoční pondělí … a další rok mu zachránila život. Pak nenávidět se naučila celé Velikonoce. A vesnické Fašanky. Děsila se jeho narozenin. Chvil, kdy si přeci směl dělat, co chtěl.
A přesto milovala … uklízela, starala se, oblékala a učila lépe žít. Den co den … a snažila se těšit jen na krásné chvíle.

… Běžela a běžela dál … by svět kolem ní nabral správných šmouh, co slity budou do jediné … pak barevný svůj svět jednoduše předvede veřejnosti, však ten jej již dávno znal …

Psávala příběhy, nepřál si to. Tedy zastavila svou činnost. A věnovala se pozornosti mladíkovi. Již nekreslila … a tak se dočista změnil její barevný svět. Však neviděla nic, jen své přesvědčení, že tento muž je ten pravý. Její první.
Její princ.
Změní se.
Změní se pro ni.
Věřila v to.
Proto se stále starala, snažila … věřila.
A byly chvíle krásné. Plné polibků. A sladkých slov. A byly chvíle plné snů. A plné pláče. A hádek.
V přesvědčení, že přestane - li pít, zmizí všechna trápení mezi nimi … pomalu se však ujišťovala, že opak je pravdou.
Den co den … hledali společné koleje. A tak tomu bylo po čtyři roky, každé ráno, každou noc …

… Běžela a běžela dál … by svět kolem ní nabral správných šmouh, co slity budou do jediné … pak barevný svůj svět jednoduše předvede veřejnosti, však ten jej již dávno znal …

Ach, živote... Kdes zapoměl svoje rady? Kudy vedeš lidská srdce?