...Jsme ze stejné látky z jaké jsou sny a naše malé bytí obklopuje snění. Jsme jako stíny vržené zpět do reality. Duše uzamčené v cizím těle. Odrazy skutečnosti v nekonečnu ...

Šalvěj usychá, pustne zahrada i já ...

2. června 2013 v 21:05 | Dae |  ...a co ještě, vodu z deště
Je mi dvacet a dva roky k tomu …. nemám žádný dlouhodobý vztah, piji sice míň jak dřív, ale zase kontinuálně, vídám se už jen s pár přáteli, ti, kterým jsem věřila, mne zradili, ti, k nimž jsem se upnula, mne zavrhli a ti, které jsem obdivovala, mne zklamali.
Jsem sama a jsem za to ráda.
Miluji ... je to moc nové, než aby to byla pravda, je to moc hezké, než aby to byl sen.
Chodím na obor, se kterým nemám absolutně tušení co budu časem dělat, a snad právě proto do školy moc nezavítám.
Mám první šediny, poprvé vím co v životě chci, poprvé nejsem na nikom závislá a poprvé si uvědomuji, že vrhat se do všeho střemhlav není ten nejlepší nápad =)




.
A kapičky kapaly
na lístky tavolníku
A kapi-kap dělaly
leskly se na chodníku
...

A stín se dlouží
život usíná
A kočka se plouží
světlo zhasíná
...

A měsic se vzhlížel v mramoru
studená tvář, studený kámen
A dešťové kapky padaly nahoru
větve stromů šeptaly amen
.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama